• Grafit na papíře a zdi

• Intervence černými papírovými výstřižky

Jakákoli pohroma či katastrofa se rozvíjí v časoprostoru, který nazývám “šedou zónou”. Šedá zóna je pro mě fyzické či symbolické teritoriem, kde věci a lidé, místo aby plnohodnotně existovali a ¨žili¨, jen přežívají v dimenzi nemožnosti: to co se zrodí, nikdy nedospěje, a to co je staré, nedojde k završení a nezemře. 

Projekt vyzývá k historickému výzkumu různých přírodních a uměle vytvořených KATASTROF; a tímto výzkumem inspirován, vede k produkci množství kreseb, objektů, pohyblivých obrazů, instalací...

KATASTROFA prezentuje formální a konceptuální dialog s výstavním prostorem a užitými technikami. Snažím se vytvářet “světelné atmosféry“: škálu světla a stínu a „fyzické vřezy a vrypy“ jak na povrchu děl samotných, tak v prostoru výstavním.

​

*

​

Krajinná kultura musí plnit několik aspektů zároveň: musí rozeznat alespoň jedno ze slov, které jí popisují, musí počítat s literaturou, která se k ní vztahuje a musí kultivovat zahradnictví sloužící výhradně k jejímu pozorování a z toho plynoucího požitku. Je tedy srozumitelné, že krajina má blízkou spojitost s rozjímáním a meditací; je nejen pozorována, ale také “pozoruje“ a tím se stává svědkem historických událostí. 

Krajina se v průběhu času transformuje, ničí i obnovuje. Kreslím krajiny, které jsou pro mě významné z hlediska osobního i historického; jedná se o místa, kam jsem cestovala, když jsem byla malá; místa, která jsou zároveň svědkem událostí válečných a poválečných. Tato krajina je pro mě zosobněním pocitu prázdnoty, který připisuji (kromě důvodů osobních) geopolitické a ideologické situaci. 

​

Intervenuji krajinné kresby papírovými nebo textilními výstřižky, tyto výstřižky zakrývají část kresby a přeměňují ji na stinnou zúonu, za níž se skrývá jizva.